Návštěva Vikingské lodi Ales Stenar, Bornholm, rakety v Peenemünde a Rujana
Balt a zase Balt. Zmínil jsem se klukům, že tam jezdím každý rok na podzim. Že je tam čarokrásně, že tam stále fouká, nepotkáš tam plachetnici na moři a že tam mají výtečné ryby. Že je to skoro jako ve filmu Blízká setkání třetího druhu, když ty plošiny na plyn, kolem kterých v noci pluješ, svítí jako UFO. No a oni že by chtěli vyrazit. Slovo dalo slovo a termín padnul po 5 minutách. Tak jo, vyrážíme 28.9. Konec září bude vyžadovat teplé oblečení. Každý z chlapců si lety nějaké dopřál, tak aspoň vyzkoušíme, jak to pánové v Mustu či jiných značkových prodejnách myslejí vážně s tím offshorem. Také teplé prádlo jsme přibalili, nějaké ty pochoutky nakoupili, abychom zjistili, že asi 3kg masa od Kšány zbylo u Toma v mrazáku. Jo, holt příprava mladých chlapců před odjezdem v rockovém klubu byla tak důkladná, že nějaké zapomenuté věcičky jsou maličkostí J
Pro mne již skoro klasika, pro chlapce příjemné zpestření poznáním nových míst na Rujaně. V Breege se jim líbí, mně už mnohem méně poté, co jsem od pracovníka společnosti Mola přebral loď. Avizoval jsem dopředu, že chci plachetnici, která bude připravena na pořádný hard sail, loď, která vydrží i méně příznivé podmínky a že jako budeme jezdit co to půjde a v jakémkoliv počasí. Mail s podobným zněním jsem poslal cca 10 dnů před příjezdem Jensovi, který mne ubezpečil, že alles ist vorbereitet, Herr Brozek, a že ihre Yacht Mona Lisa ist in Ordnung. Mona Lisa, sláva, tu jsme měli minulý rok a byla v dobré kondici. Avšak to, co jsem uzřel letos, bylo více než tristní…
Vlezl jsem na palubu omšelé lodě a první věc, které mne zajímala, byly plachty. Rozbalil jsem genu a nestačil se divit. Ostatně, posuďte sami. Musím říct, že jsem v první chvíli polkl a nevěděl jsem, jak reagovat:
Předávací technik Yorn, který mne již pár let zná, kouká a nehlesne. Dívám se na něho s otazníkem v obličeji, on jen sklopí zrak k palubě. Oukej, Yorne, tohle není v cajku, jdu se podívat dolů. Salon – jako když z něj vypadla horda teenagerů. A to všecka čest mladým. Prostě vyvrácená dvířka od záchodu, vyviklané panty. Klika nedoléhala. Česrtvé fleky na sedačce, deska nad kapitánským stolkem s přístroji držela silou vůle a tak půl roku staré lepenky na koberce. Tak tohle, Yorne, už není oukej. Tuhle loď nepřeberu kámo, a Ty mi řekni, co se to děje. Copak si myslíte, že když jsme ze země, kde nemluvíme vaším jazykem a kde nemáme moře, že z nás můžete dělat pitomce? To fakt ne! Yorn vypadá, že se stydí, rudne a jen šeptne – jdi si stěžovat do ofisu, tak jim to hezky řekni. Cítil jsem z jeho řeči a pohledu, že moc dobře ví, o co jde, že je mu hloupé se se mnou dohadovat a že celá tato situace je proti jeho vůli. Nuže, vyrážím... Po 10ti minutách, kdy trvám na svém, že loď nepřeberu, přichází mladý muž s rozhodnutím, že nám dá k dispozici Hanse 445. A ještě na mně spiklenecky mrkne, že je úplně nová. Moc mu nevěřím, dokud ji neuvidím. Hanse je upoutána u mola naproti kanceláři a koukám, jak na ni Yorn s druhým technikem cosi dělají. Jdu blíž a vidím, že začišťují velikánskou zalepenou díru na zadním levoboku, pravděpodobně pozůstatek po kolizi minulé posádky. Hmmm, rána to musela bejt pořádná:
Tak nic, chlapi, vybalte si věci, kajuty jsou rozdány, připravte se a za hoďku jedeme. Kontroluju lana, kosatku – samoréčkovací – moc tomu nedůvěřuju, a nevšimnu si, že je natržený zadní lem kosatky. Hlavní plachta – nová, celospírová. Uvnitř lodě moderní design, ale nepraktický. To pánům v Hanse nedochází, že si loď půjčí i plavby chtiví námořníci a nejen rodinka na výlet kolem Rujany. Na lodi jsou jen 4 zasouvací rohatky, které mají hranaté profily – totálně nepraktické. Ráhno nemá dirk, proto jej musíme vždy vyvazovat na jednu stranu k relingu, aby nás nepraštilo po hlavě, protože i když povolíme kicking a dotáheneme otěž, je hodně nízko. Uprostřed salonu je takový malý bobík (sedačka) připevněna na dvou pantech – naše celotýdenní noční můra, kterou jsme, a je mi to záhadou, z té podlahy jen náhodou nevytrhli v těch náklonech. Chybí odkládací prostory, na celé lodi je jen 1 zásuvka na 220V a kapitánský stolek je postaven bokem ke směru plavby a má tak 3mm vysokou lištu, takže z něj zaručeně všechno sletí dolů. A dost už s negativy. Loď voní novotou, lednička je veliká, některé lana až moc dlouhá. ARIELLE je naložená, vyplouváme.
Hned za posledním molem maríny je zelená boje, která ukáže směr do plavební dráhy. Je tma jak v pytli a dávám řízení Tomovi, mladej kluk, tak ať se stará. Opět klasika, plavební dráha k Hiddensee. Kluci si to užívají, koukají kolem sebe a pozorují četná světla, vyhledávají bóje na špici. Já si v hlavě promítám ta mnohá vyplutí a návraty v těchto vodách. Jsem opět na Baltu a moc se těším!
V noci nám fouká SE asi 17kn. Pěkně, to se nám hodí, chceme totiž do Ystadu. Ustavuji hlídky, vaříme polévku, čaje, kecáme. Střídáme se v nočních vachtách a kluci, co jsou zvyklí brázdit Jadran, konečně poznávají tajemství noční plavby Baltem. Kurz držíme cca 30, radio na 16kanálu. Říkám klukům, co Colreg, vše jasný? Vše jasný cap... Ok, uvidíme.. Hlídku mám s Jendou, ale nekormidluju, snažím se mu dělat společníka, občas mizím do salonu, neboť se snažím být ve střehu celou noc a únava je cítit. Ptám se Jendy, co je to před námi – ta neonová světla? Říká – to asi nějaká ta plošina, co budeme míjet. Povídám, Jene a co napravo to malé zelené světlo... Pozoruje a nějak se nemohu dočkat odpovědi. Ok, Jene, takže změna kurzu a to pořádná. Je to loď před tebou a máš jí přesně na kolizi pár set metrů před sebou. Honza nevěří vlastním očím, ale od teď už každý objekt podrobně prohlíží. Je to dobře si uvědomit hned na začátku, o co v noci jde.
Jinak plavba proběhne v klidu. Ráno se nám na pravoboku objeví velký cargo Maersk, který nás zdraví na 16tce a vyzve k další komunikaci na 23 kanálu. Přelaďuji a pečlivě poslouchám, jak nás zdraví a říkají, že cca 800 před námi mají být žluté bóje vyznačující výstavbu nové plošiny. Abych se ujistil, že mu dobře rozumím, žádám jej o opakování zprávy. Vedle stojí Ondra, který mi zprávu potvrzuje. Roger captain (Maersku)!, leč žádné bóje jsme fakt neminuli...
Je dopoledne pod mrakem a připlouváme k Ystadu. Malé město na jihu Švédska. Přistání v maríně na pohodičku a vyrážíme s klukama na výlet do centra a na obědovečeři.
Ystadje město v jižním švédském regionu Skåne, které leží na pobřeží Baltského moře. Region Skåne náležel až do roku 1658 Dánsku, ale na základě podepsání tzv. roskildského míru připadl Švédsku. Město Ystad je hlavním městem stejnojmenného okresu. Kvůli významným gotickým památkám byl Ystad zařazen mezi města na Evropské cestě cihlové gotiky.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1244, ale město Ysted bylo osídleno již dříve. Hlavní dominantou městaje kostel sv. P. Marie (Sancta Maria kyrka), který pochází z první poloviny 13. století. Zdejší Františkánský klášter sv. Petra (Gråbröderklostret) je jedním z nejlépe dochovaných středověkých klášterů ve Švédsku a dnes v něm sídlí městské muzeum. Ve staré části města je mnoho zachovalých domů ze 17. a 18. století. Ekonomickým základem pro rozvoj města bylo rybaření a obchodování se sledi. Sledi se v jižních části Baltského moře v pozdním středověku vyskytovali ve velkém množství, ale v dnešní době již mnohem méně. Městečko žije svým poklidným životem. Obědváme v místní číně a na dortík s kávičkou usedáme na náměstí, nedaleko kašny a krásného Harleye se svým vikingským majitelem. Odpoledne se došouráme k lodi a po doplění pitného režimu na molu a sprše v luxusně vybavené maríně utahaní upadáme do zaslouženého spánku.
29. září neděle
Ráno není moc hezké počasí, zataženo, mrholí, teplo, ale vítr pořád pěkný ze SE. Chvilku se různě hemžíme po maríně, já stahuji maily a počasí a těším se na dnešní den. Velmi! Před námi je totiž cíl cesty, který jsem si tajně vytkl pro tuto plavbu. Chci sobě i klukům ukázat tu kamennou plachetnici, co ji tu postavili Vikingové. Tomu místu se říká Baltský Stonehenge. S Ondřejem si ještě vyměňujeme pár názorů ohledně kurzu v kanceláři harbour masetra a zjišťujeme, že v místě, kterým chceme plout, se mohou odehrávat vojenské manévry a střelby.. Uff, tak to nee. V mapě jsem viděl to fialové šrafování, ale nevěnoval jsem tomu příiš pozornosti. V ipadu a Navionicsech taky něco bylo, ale vypadalo to jako přeškrtnuté rybky, čili zákaz rybolovu. No nic, s Ondrou rozhodujeme, že to tak trochu tečneme, protože prý v pondělí se určitě nestřílí, jak povídala paninka v kanceláři mastera. Vítr je poměrně stabilní SE 17kn, takže na stoupačku pěkně ke Kåseberga. Během dne se stáčí na NE. Po pár hodinách se nám před přídí rýsuje přístavní hráz. Ondra za kormidlem a vjíždíme pomalu do marínky. Hlubka pod námi se rapidně snižuje, zatímco vlny se zvedají a vjezd do mariny se úží. Dohodnem se s Ondrou a beru to do ruky. Ten vjezd není úplně ideální a hloubka 3m 100 od vjezdu fakt na sebevědomí nepřidá. Držím rychlost na 3kn a malinko snižuju. Přesně na střed mezi hrázní zdi a mírnej plyn. Chvilka ticha a už jsme v bazenu. Malinká otočka, chlapi, vyházet fendry, lana, springy.. Rutina - a chlapci se snaží. Až zde budete přistávat, buďte na pozoru. Rybářský přístav v Kåseberga je malý, v sezoně můžebýt dost obsazený a je také mělký a v některých místech zanesený. Hloubka se pohybuje od dvou do dvou a půl metru a příjezdový koridor je úzký a není o mnoho hlubší. Pro návštěvníky jsou určena místa ke stáníu jižního vlnolamu, u kterého se vyvazuje bokem.Za chvíli máme Arielle na opratích a hurá k Vikingům.
Ales Stenar – megality v Kåseberga
Nutno podotknout, že se jedná o jednu z nejvíce navštěvovaných atrakcí ve Švédsku, My jsme si dovolili ten přepych ji navštívit 30. září a byli jsme na místě sami. 8 námořníků z Čech a Moravy.
“Between the sea and heaven cants the coast there Ale raised a giant ship of stones, recumbent where the glare of light dispersed, in the darkened stillness of the forms reconciles, a saga obscured shrouded to the tones of the Baltic, a memorial whose secret alone it conceals.”
„Mezi mořem a nebesy stoupá pobřeží,kde Ale vztyčil ohromnou loď z kamení,
leží tam, kde záře světla mizí;z potemnělého klidu těchto tvarů vychází,
sága zahalená do temných baltských tónů,památník, jehož jediné skrývá tajemství.“
Takto začíná poem Anderse Österlinga, básníka, kterýpsal o Ales Stenar, megalitické lodi vztyčené nedaleko Kåseberga nad malou rybářskou vesnicí.
Kameny Ales, anglicky Ale's Stonesnebo švédsky Ales Stenar je megalitická stavba ve oblasti Skåne v jižním Švédsku. Jedná se o 67. Dlouhou kamennou loď, která je postavena z 59ti velkých žulových megalitů, z nichž každý váží od 1,5 do 2 tun. Dva hlavní kameny, které vyznačují příď a záď lodě, a kterým se říká oltář a kormidlo. Tyto dva velké kusy kamene jsou kusy quartzitu – tvrdé metamorfické skály,abyly dovezeny z oblasti, která odsud leží cca 30km, nedaleko městečka Brantevik. Všechny další kameny jsou pozůstatkem poslední doby ledové a její erozívní činnosti a byly nalezeny v okolí této švédské provincie.
Na účel této stavby se táže řada historiků a archeologů. Někteří se domnívali, že stavba sloužila jako pohřební místo krále Aleho. Avšak nikdo zde neodhalil žádný hrob. Celá stavba ve tvaru kamenné lodi je přesně orientována ve směru severozápad-jihovýchod a je z ní výhled po celém jižním obzoru na otevřené moře. Překrásné magické místo. Při západu a východu slunce ve dnech letního a zimního slunovratu dopadají sluneční paprsky na nejdůležitější kameny. Návštěvník si může přečíst řadu užitečných informací na místních výkladových tabulích a udělat si vlastní názor, zda se jednalo o stavbu astronomické observatoře nebo o svatyni.
Na místě jsme strávili asi hodinu, moc se nám zde líbilo a užívali jsme si krásného podzimního slunce a nepřítomnosti jiných návštěvníků. Sami ztraceni mezi velkými balvany. Vracíme se zpátky do vesnice a nalézáme obchod s čerstvými rybami. To je velká výzva, máme totiž na palubě dva skvělé kuchaře Honzu a Ondru. Kupujeme filety halibuta a také lososa. dále několik kusů uzených ryb pro okamžitou ochutnávku. Ryby jsou tu skvělé, ale ne úplně laciné. Po návštěvě tohoto malebného přístavu a krásné památky plachtíme dále na ostrov Bornholm. Vítr fouká stále z NE a tak celkem bez problémů na ostrou stoupačku míříme k městečku Hasle, které leží na západní straně Bornholmu, kam přijíždíme kolem půlnoci. V přístavu není vidět živáčka, ale není divu. Hasle žije pouze z cestovního ruchu přes den, v noci je všech 1500 obyvatel zalezlých ve svých malých severských obydlích. Vyndaváme plynový gril a zde začíná náš další velký baltský kulinářský zážitek. Německá posádka, co tu kotví před námi, se mlsně olizuje. Nejsme škrti, nabízíme rybku a Plzeň v družném hovoru, Němci se olizují zaušima - ja, sehr gut J.
Venku mrholí a zima leze pod bundy. Unaveni se odebíráme do svých kajut a těšíme se na spánek.
Je úterý ráno, první říjnový den a na obloze stopy cyrrů. Dnes nás čeká plavba na Christiansø, kde sice někteří z nás již byli, ale je to tak krásný ostrůvek, že jsme natěšeni všichni. Uvidíme, jak nám Neptun požehná. Cestou se ovšem určitě zastavíme na hradě Hammershus. Jedná se o největší středověkou pevnost v Severní Evropě, která se tyčí ve výšce 80m nad hladinou moře a nesmíme ji vynechat. Hrad byl postaven v průběhu 13. Stoletía dlouhou dobu se mělo za to, že byl postaven jako soukromáresidence arcibiskupa z Lundu. Ale dalšípodrobnáprozkoumáváníhradu přinesla novéinformace, že byl postaven jako královskáresidence Valdemara II Dánského a sloužilzároven jako základna pro křižáckévýpravy.
Pevnost se skládá z hlavní stavby hradu a z Římsové věže. Celý objekt je obehnán kamennou zdí která se vine kolem v délce 750m. Cihly, které byly nalezeny ve věži v průběhu rekonstrukce přivedly archeology k přehodnocení názorů na dobu vzniku stavby. Upřesnili vznik stavby mezi rok 1255 a počátek nového století, kdy byl Valdemar korunován králem. V průběhu věků byla pevnost také několikrát obléhána Švédy a sloužila i jako vězení. Celý objekt byl částečně zničen v roce 1750 a kolem roku 1900 začaly práce na rekonstrukci.
Pokud se vydáte do těchto končin ať na plachetnici nebo trajektem, návštěvu Hammershusu určitě nevynechejte. Je to překrásný výlet, kolem hradu vede tursitická stezka, která vás zavede k pobřeží a nabídne vám překrásné výhledy na moře a skaliska. Jižně od hradu jsou potom strmé skály a vodou vymleté malinké zátoky a také vysoký les. Všude voní čerstvá načechraná tráva, a to i na podzim. Kousíček od hradu je příjemná osvežovna, kde můžete spočinout na venkovních lavicích a posilnit se Tuborgem či výtečným čajem.
Marína pod hradem je již dokončena, můžete poholdně stát bokem k molu, voda a elektřina k dispozici. Také nabízí skutečně luxusní sociálky a pokud se chcete zdržet, můžete v maríně posedět na teakovém zahradním nábytku a vychutnat si dobrou kávu.
Zdrželi jsme se tu do 3 odpoledne, takže rychle na loď a kurz na severní cíp ostrova, pak na Christiansø. V závětříostrova nám foukápříznivěENE, tak na hraněstoupavosti kosatky Hanse držíme ostrý kurz na sever. To se ovšem změní asi po 2 hodinách plavby, kdy už na otevřeném moři nad bílým majákem dostáváme jasnou představu o tom jak fouká. V poryvech je to kolem 25kn a jde to už přesně z východu – ze směru, kam potřebujeme jet. Zkoušíme proti větru nějakou dobu křižovat, ale dělají se poměrně nepříjemné vlny. Ne až tak vysoké, ale krátké a rychle za sebou jdoucí, typicky baltské. Po půlhodině plachtění a kalkulaci časového rozpočtu mám v hlavě jasno, že za těchto podmínek dojedeme na Christiansø v noci a ne v úplně příjemném sailu. A vzhledem k tomu, že chceme ještě navštívit jiná zajímavá místa (Jardovo přání podívat se do Peenemünde), ptám se námořníků na jejich názor stočit loď na jih Bornholmu do Rønne. Přiznám se, nečekal jsem tak jednomyslný souhlas a myslím, žeto bylo rozumné rozhodnutí. Prostě jsme si nechali v Baltu otevřená vrátka pro příští plavby. Točíme Arielle na zaďák a uháníme skoro 9 kn do závětří ostrova, kde mění kurz na 180 a na pohodlný bočák dojíždíme večer do Rønne. Tomáš vede loď plavební dráhou a fixujeme loď mezi kůly. Hanse má špici poměrně dost velikou, tak seskakování z lodě na molo musí být opartné, abychom si nerozbili hubu. Molo je totiž kluzké, lehce popršívá a je pokryté takovými těmi prima řasami, či co je to za mech.
Ve středu 2. Října vyrazíme na prohlídku města. Znám ho již už z minulosti a vím, jak je fotogenické. Byl jsem tu naposledy před dvěma lety. Rønne je největším městem na Bornholmua žije zde něco přes 13 tisíc obyvatel. Město je ovlivněno nejen dánskou a švédskou historií, ale vzhledem ke své poloze i německou a polskou. Zpracovávají zde proslulé baltské herinky a kvete tu malovýroba dárkových předmětů v malých soukromých sklárnách.
Doporučuju klukům se také mrknout do hlavní maríny, kde nalézáme starou plachetnici Mester určenou pro jednodenní výlety. Stála tu i minule a nadšeně jsme fotili její mosazné detaily, ráhnoví a dřevěnou palubu. Ovšem dál u mola vidíme opravdový klenot. Další dřevěnka, 8,5m dlouhá a fakt parádní loďka. V duchu si říkám, už abych byl v důchodu a měl hodně peněz. Přesně tahle loď je ona, na které bych rád objel všechny severské země a pak zamířil třeba i na jih. Očumujeme tak dlouho, dokud z kajuty nevyleze majitel. Chlapík z vizáží akademika, brejličky a šedivý plnovous. Je v totální pohodě vědom si toho, jaké vyjímečnosti se mu dostalo tím, že vlastní a pluje na takové krásce. Ovšem úplně a jen vlastní zásluhou. Loď je z roku 1964 a celou si ji zrekonstruoval. Uvnitř paní a psík, tak to má být!
Oukej chlapi, je čas se sbalit. Jarda s Tomem chtějí vidět rakety Wernera von Brauna. My ostatní ale taky, takže nás čeká další noční plavba. Bude dlouhá a těším se na ni. Před 3 hodinou vyplouváme z Rønne na otevřené moře. Ještě předtím lepíme páskou malou trhlinu v lemu kosatky, které jsem si při přebírání lodě nevšiml, avšak bystrá posádka říká, že ta dirka tam fakt už byla. No nedá se nic dělat, navíc, pokud jede Hanse na zadoboční vítr, což byl náš případ, musí se ta kosatka fixnout na konci samoréčkovací kolejničky. Přišlo mi to divné už v přístavu. Jako by na té kolejnici chyběla aretace kosatky. Ale na jiných typech Hanse (pod 40ft) jsem aretaci pokaždé viděl. Ptal jsem se pak na to a prý se na delších typech neosazuje. Nevím, v každém případě mi tento systém při plavbě na zadoboční či zadní vítr nevyhovoval a nepochopil jsem jeho výhodu. Vítr fouká z E kolem 20kn a loď pěkně poskakuje po vlnách. Začíná být ale zima. Bereme si teplé spodní obečení a vytahujeme ty super jachtařský bundy a kalhoty. Někteří z nás i kožený jachtařský botky z Anglie, ve kterých je jako v pokojíčku. Stavíme vachty a první ref na hlavasce, za námi mizí Bornholm.
Pomalu se stmívá a hvězdná bloha nám otevírá své jedinečné nebeské show. Nebudu podrobně popisovat své pocity z noční plavby. Je to pokora, respekt, radost, očekávání, adrenalin, sebepoznání. Chybí tam strach, zatím nikdy jsem ho necítil. Zkuste to sami, rozhodně to stojí za to. Námořníci se střídají ve vachtách a kolem 8mé večer už vidíme záblesky jednoho z největších a nejvýznamnějších majáků v Baltu, který má jedno z nejsilnějších světel. Ostrůvek, na kterém maják stojí - Greifswalder Oie(ostrov Greifswald) - patří mezi nejmenší ostrovy v Baltském moři. Je 1,5km dlouhý a 570m široký. Útesy na jeho východní straně jsou přibližně 20m vysoké. Přiblížení se v noci k ostrovu vyžaduje velkou pozornost a pečlivou navigaci, Jsou zde rozsáhlé mělčiny a mnoho bójí značících jednotlivé plavební dráhy. Námořníci, mějte oči na šťopkách!
Greifswalder Oie leží vzdušnou čarou 12km od pobřeží Usedomu. Na tomto malém ostrůvku v roce 1929 experimentoval Johannes Winkler s malými metanovými raketami. Poté byl ostrov striktně vyhrazen jako vojenské území se zákazem vstupu, a to od roku 1936 (nejprve pod kontrolou nacistických vojsk) až do roku 1991 (vojska Německé demokratické republiky). V letech 1937 – 1942 byla z ostrůvku vypuštěna řada raket A5. Také celkem 28 raket typu A4 známé spíše pod názvem V2 byly vypuštěny v letech 1943 – 1945. Ty byly vypouštěny především za účelem dosažení atmosferických výšek.
V dnešní době je Greifswalder Oie neobydlenou ptačí rezervací, místo na kterém žije dočasně několik osob, které pracují na majáku a v malé nouzové maríně, určené jako báze pro něměckou záchrannou službu. Pokud si chcete marínu prohlédnout, mějte se na pozoru, místy jsou hloubky pod 1,6m.
Bóje nás navádí do plavební dráhy a začíná červenozelená „barevná noční hudba“. Na pravoboku vidím něco hodně osvětleného a poměrně nedalekého. Dívám se do mapy a téměř s jistotou říkám posádce, že je to nedaleké letiště. Hluboký omyl. S Matějem o tom ještě dlouze diskutujeme, až druhý den zjistíme, že se jednalo o velký objekt elektrárny ležící nedaleko Stralsundu. Ta tma pořádně mate a vzdálenosti zkresluje. Na palubě je pěkná zima, v podpalubí se vaří čaj a pomalu na motor kličkujeme plavební dráhou ke dnešnímu cíli – Peenemünde.
Je jasná noc a na levém břehu se tyčí cosi, co mi připomíná obrovské krematorium. Nemám z toho dobrý pocit. Sleduju hloubku pod lodí cca 3m a pohrávám si s myšlenkou vjet do zátoky, směrem k strachvzbuzující stavbě. Pohledem do pilota ale zjišťuji, že marina pro jachty je ještě cca 300m před námi. Posílám pozorovatele s baterkou na špici lodě, protože ve vodě je mnoho neosvětlených kůlů. Již se nám rýsují stěžně, leč podle jejich výšky soudíme, že přístav je jen pro malé lodě. Ohlédnu se přes levé rameno za sebe a vidím pořád to „krematorium“ – never...
Oukej, malá marina, ale pořád lepší, než stát pod tou divnou stavbou. Vítr je poměrně silný, fouká nám ze zadoboku a my se musíme připravit na vyvázání vně přístavu na betonové molo a na návětrné straně. Přistávací manévr a následné vyvázání posádce nečiní problém. Jsou 2 hodiny ráno a zelézáme do kajut.
Ráno 3. října se probouzíme do krásného, ale studeného a větrného dne.
Vesnice je poměrně malá, žije v ní jen necelých 400 obyvatel, ale je známá především díky přilehlému výzkumnému středisku německé Luftwafe, které bylo používáno během 2. sv. války. V maríně to docela žije. Za 5 eur kupujeme 8 žetonů do sprch a pak se vydáme na prohlídku velkolepého muzea. Nejprve sovětská ponorka U-461 – největší muzeum v ponorce na světě. Kluci mizí v útrobách toho monstra a já si vychutnávám pohled na ponorku ze zahrádky místního bistra u ranní kávy. Stačila mi návštěva ponorky v Sassnitz a v Limě. Po prohlídce ponorky jdeme k té tajemné stavbě a já zjišťuju, že se nejedná o krematorium, ale o elektrárnu, kterou zde Němci postavili. Ale pěkně popořadě. Dozvídáme se, že v roce 1936 Říšské ministerstvo letectví (Reichsluftfahrtministerium) zaplatilo městu Wolgast 750 000 říšských marek za odkoupení celého severního poloostrova Usedom. U Peenemünde se o rok později začalo budovat armádní výzkumnéstředisko.Bylo dokončeno v roce 1938 a jeho technickým ředitelem se stal Wernher von Braun. Pracovalo se zde usilovně a systematicky na vývoji nacistických zbraní odplaty včetně rakety V-2. Dalšími projekty byly rakety Enzian, Schmetterling, Rheintochter a Wasserfall. Dále tu pak byly vyvinuty systémy noční navigace a radarů.
V noci z 17. na 18. srpna 1943 byla základna po jejím odhalení a naplánování útoku bombardována téměř 600 letadly britského královského letectva. Operace Hydra, tak akci pojmenovali a díky této operaci se zpomalil vývoj německých raket.
Dnes je v místě zachována pouze elektrárna která slouží jako muzeum, letiště a železnice.
Ve 2 hodiny sraz na lodi, chlapi, poplujeme dál. Naši znamenití kuchaři ještě připraví skvělou polévku a část posádky přemýšlí o tom, jak odplujeme z té návětrné strany mola. Já už od rána...
Vítr totiž zesílil a fouká přímo na molo a všude kolem nás je mělčina. Chvilku diskutujeme a pak se chopíme své práce. Myslím, že mám docela jasno, jak na to. Vysvětlím posádce postup, během chvilky jsme manévr v pohodě zvládli a vracíme se do plavební dráhy. Dneska je čas se vrátit na Rujanu. Proplouváme další plavební dráhou mezi ostrovem Ruden a Usedomem. V těch nejužších místech chvilku balíme plachty, protože na jakýkoliv manévr je tam skutečně úzký prostor. Letmo se podíváme k maríně na západní straně Greifswalder Oie, ale pro silný vítr a její malou hloubku tam ani nevplouváme. Pak pokračujeme na zadní vítr kurzem na západ k Rujaně.
Tma je už od 6ti hodin a my stále plujeme na zadní vítr do zátoky před Lauterbachem. Vítr jde z levého zadoboku a my potřebujeme měnit kurz tak, aby nám foukalo z pravého zadoboku. Prostě halzu. Bavím se s kormidelníkem o manévru a doporučuju udělat obrat přes réčko. Přeci jen slušně fouká a jsou krátké strmé vlny. Není to sice úplně čítankové, ale vítr je poměrně silný a ráhno pěkně vyložené. Kormidelník má svůj názor a preferuje změnu kurzu halzou se současným přibráním ráhna oteží hlavní plachty. Opakuju ještě jednou své doporučení, ale kormidelník zkouší obrat vlastní hlavou. Budiž – Schola ludus, říkal Komenský. Výsledkem naší „školy hrou“ je skutečnost, že obrat byl proveden poměrně rychle a díky nečekané vlně, následným poryvem větru, rychlostí manévru a neschopností rychle dobrat lano, došlo k nehezké halze. Rána jako z děla a na levé straně se utrha lanka od lazy jacků. Do prd.le, co teď? Protože byla plachta na druhém refu, ten zrefovaný kus padnul na palubu. Rychle natočit motor a hlavní dolů. Vlny zezadu nepříjemné a celý ten manévr jsme si mohli odpustit, kdyby... Žádný učený z nebe nespadl a jsem si jist, že dotyčný kormidelník si ten obrat bude zajisté pamatovat hodně dlouho.
Dojíždíme za silného větru po 10 večer do Lauterbachu. Marína vypadá hodně plná, takže se rozhoduju pro stání u městského mola, nedaleko stanovistě výletních lodí. Je tma a podzim, na výlet snad nikdo brzy ráno nevyjede. Vyvázali jsme Arielle na dlouhé springy, vítr si s ní pěkně pohrával. V místní hospodě ochutnáváme rybí polévku a unavení jdeme spát.
Pátek, 4. října – vítr sílí. Tomáš si chystá sedák, já s Lubošem a Ondřejem rozmotáváme lanka lazy jacku a připravujeme je tak, aby je mohl Tomáš zase dát do původního stavu. To, co vypadalo v noci jako velký problém, se jeví ráno jako jednoduchá oprava. Za hodinu hotovo a vyrážíme ke Stralsundskému mostu. Tudy jsem ještě neplul a pěkně jsme si naběhli. Tenhle most se totiž otevírá pouze 2 x denně – jo, kdyby člověk četl pilota. Nu a tak se stalo, že jsme na místě o cca 2 hodiny dřív. Musíme se vyvázat, ovšem při zadním větru 25kn to není úplně jednoduché. Někteří z nás by mohli vyprávět. Prostě někdy přijdete při jachtingu i k parádní bouli. Konečně se most otevírá a lodě se začínají štosovat před průjezdovým koridorem. Na můj vkus je tu docela slušně narváno. Ještě, že většina z nich míří do maríny či na městské molo v Stralsundu. My musíme ještě dál. Původně jsme sice chtěli na Hiddensee a omrknout Dornbusch, na to nám však čas asi nezbyde. Připravujeme se na průjezd velmi dlouhou a únavnou plavební dráhou směrem k Hiddensee, kolem které jsou na mnoha místech metry vzdálené mělčniny. Průjezd touto dráhou trvá kolem 3 hodin a ve tmě to není skutečně nic příjemného. Vyžaduje s to maximální soustředění posádky a výbornou komunikaci kormidelníka a navigátora. Až tudy pojedete, tak si na to dejte pozor a naplánujte cestu za světla.
Před 10 večerní přijíždíme do Breege. Mise je splněna, hospoda s německou pečlivostí přesně v 10 zamčena. Moravská část posádky vyráží na dalekou cestu do Ostravy, Pražáci ještě přespí na lodi a ráno odjíždíme do Čech. Ještě před tím však předávám loď. Yorn na mne zkouší ten natržený lem, tak se bráním a druhý technik ho ubezpečuje, že to skutečně již trhlé bylo. Ani malá odřenina na pravém zadoboku se mu nelíbí, které si všiml u benzínky. Naštěstí máme vše nafoceno z předání (které díky výměně lodě proběhlo celkem rychle), a tak technici podepisují check out protokol a já si mohu v klidu dojít pro kauci.
Posádku tvořili námořníci:
Ondřej Tomas, Luboš Novák, Tomáš Micka, Honza Kubík, Matěj Chvojka, Jarda Groman, Tomáš Maňák a cpt. Jirka Brožek.
Sepsal: Jirka Brožek
Fotografie: Luboš Novák
Všechna práva vyhrazena © 2015
www stránky, eshopy, SEO IPEXO & eclair