Tjalk Spes Mea

Tjalk Spes Mea

V Nizozemsku, jako v žádné jiné zemi na světě, máte možnost se během pár dní setkat s desítkami exponátů, za které by leckteré technické muzeum zaplatilo zlatem. Jenže nikoliv v muzeu, ale v kanálech, městečkách, na moři a v přístavech. Řeč je o tradičních holandských lodích. Holanďané, díky své ploché zemi, vysušeným polderům a všudypřítomným mělčinám museli přizpůsobit stavbu svých lodí tak, aby mohly bezpečně a pohodlně plout kanály, krajinou luk a polí a také mělkými vodami Waddenzee či Zuiderzee. Vyvinuli své vlastní a jedinečné tvary lodních trupů, které byly schopné plout v podmínkách úzkých kanálů a mělčin a zároveň byly schopné přepravovat desítky tun nákladu z okolních zemí: z Dánska, Německa, Belgie i Anglie. Vozily těžké materiály jako kámen a čedič na stavbu hrází, dřevo, písek a jiné. Tyto lodě se začaly stavět již začátkem 17. století ze dřeva, v 19. století pak z oceli. Žádná z lodí není mladší sta let. Většinou sloužily jako nákladní plachetnice pro dopravu všeho možného mezi německými a holandskými přístavními městy, později byly často předělávané na nákladní motorové čluny. S rozvojem moderních nákladních lodí jiných typů jejich význam pro průmyslovou přepravu upadal a kdysi krásné plachetnice končily v zapomnění. Jejich osamělé trupy lemující temné kouty přístavů a loděnic rozežírala rez.

A pak přišla doba oživení těchto ocelových kolosů. Podnikaví Holanďané je začali „zachraňovat“, restaurovat a přestavbou je přizpůsobovali novému účelu. Zpřístupnili je tak široké veřejnosti, postavili z nich jedinečné plachetnice vhodné pro rodinnou dovolenou či dovolenou s přáteli.

Dovolte mi, abych vám jednu takovou macatou krasavici představil. Jedná se o loď Spes Mea (Má Naděje) – loď typu „groningenský tjalk“.

Co je to tjalk?

Tjalk je typická fríská loď s plochým dnem a postranními kýly. Tvar a linie tjalků byly nizozemskými loděnicemi přeneseny ze starých dřevěných rybářských lodí, které se vyráběly již kolem roku 1800. Tjalky jsou od ostatních lodí k rozeznání dle několika zásadních znaků. Jedním z nich je mohutná zakulacená příď, která umožňovala do lodi naložit co největší množství nákladu a zároveň rozrážet vlny. Dalším znakem jsou mohutné vazáky (voorsteven), někdy zahnuté, a krátký ocelový čelen, který byl později nahrazován dlouhými dřevěnými čeleny (boom). Groningenské tjalky jsou obvykle mnohem větší a těžší než tjalky fríské nebo ijsellské. Často se stavěly se střechou (roef schippen). Jak již název napovídá, tyto lodě se stavěly v Groningenu na severovýchodě Nizozemska a byly používány především pro plavby na mořích Zuiderzee a Waddenzee. Jejich konstrukce vyhovovala přepravě těžkých břemen pro oblasti drsných plavebních podmínek. Jste-li na pochybách, co že vše je schopné toto plavidlo zvládnout, podívejte se na mohutný tvar lodi především na přídi a zádi a na její výšku. Loď byla postavena ze šesti velkých kovových desek. Většina tjalků je vyrobena z 6 milimetru silné ocelové desky, ale groningerksý tjalk byl vyroben z plátů silných 8 až 10 mm. Spes Mea patří mezi tzv. „mořské tjalky“ (zeetjalk), uzpůsobené právě pro plavbu na moři. Jsou tedy velmi široké a mají vysoké boční strany ve srovnání s jinými loděmi. Extra hluboký trup a větší šířka je činí velmi stabilními. Dalším typickým znakem jsou dvě velké díry na přídi pro vyvazování lodě v přístavu. Střecha měla dva vchody, jeden vedl do kajuty majitele, druhý do nákladního prostoru, kde spala i posádka. Protože mají tyto lodě zcela ploché dno, na každém boku je připevněn velký postranní kýl, holandsky zvaný „zwaart“, anglicky „leeboard“ (česky se jim říká plouhy, i když to málokdo používá). Postranní kýly kapitán ovládá ze zádi a za plavby je spouští nebo vytahuje podle potřeby.

Spes Mea dnes:

Tjalk Spes Mea patří mezi ikonické plachetnice brázdící vody Waddenzee, Ijselmeer, Markermeer a dalších fríských oblastí. Loď má svého profesionálního skippera a jeho pomocníka (mate), kteří vám před plavbou vysvětlí, co se od posádky očekává. Ukážou práci s plachtami, s postranními kýly, práci s lany. Všechno se tahá rukama, žádné vinšny, jen jeden ocelový vrátek s klikou, přes který se vytahuje hlavní plachta s gafflem a ráhno jibu. Plachetnice má kapacitu 20ti osob, komfortní je při plavbě s cca 16 – 18ti plavčíky. S tjalkem můžete podniknout zajímavé výlety na ostrovy Terschelling, Vlieland, Ameland či Texel, nebo můžete zavítat do měst Stavoren, Makkum, Enkhuizen a dalších. Spes Mea je vhodná pro všechny možné skupiny – motivační programy pro firmy, teambuildingy, výlety přátel či rodin s dětmi, školní výlety.

Máte obavu, že to nezvládnete?

Toho se rozhodně nebojte, loď zcela splňuje všechny podmínky pro vnitrozemský a námořní sailing a je plně vybavena navigačními přístroji. Má dostatek prostoru pro sezení ve velkém salonu, dost místa i k ležení a relaxaci na palubě. Jedná se o velmi stabilní loď s dokonalými vlastnostmi pro sailing a má jemné trimování. Komfort nabízejí dvojlůžkové kajuty se stojnou výškou, každá vybavená vlastním umyvadlem s tekoucí vodou, kvalitním vytápěním a ventilací. Komfortní lůžka jsou 80 cm široká a 2 m dlouhá. Historická loď Spes Mea je ve výborném stavu jak po stránce technické, tak v interiéru po stránce funkční i estetické.

Tento obrázek popisuje plachty na Spes Mea.
 

Hlavní plachta a 2 jiby jsou standartní plachty. Speciálními plachtami jsou breefok (typ malého ráhnového jibu) a vodní plachty. Hlavní plachta je vytahována vrátkem, ostatní plachty rukama.

Druhý obrázek níže je ilustrací standartní takeláže na tjalku - (typ lodi na obrázku sloužil spíše k plavbám po kanálech a vnitřních vodách).
 

První z věcí, které si na první pohled všimnete na lodi Spes Mea, a která je na podobných tjalcích k vidění jen výjimečně, je horizontální ráhno “yardarm”. To umožňuje využití dodatečné plachty o ploše 90m2 při příznivě vanoucím větru (zadní a zadoboční vítr). Tato plachta se nazývá „breefok“, je to příčná plachta zavěšená na ráhně. V dřívějších dobách byly breefoky na tjalcích k vidění častěji, dnes jsou na tomto druhu lodě spíše vzácností.

Kromě breefoku je zde ještě tzv. vodní plachta. Ta je spuštěna pod ráhnem hlavní plachty až k vodní hladině. Jedná se o hlavní plachtu z menší plachetnice. Kromě standartních plachet při využití těchto dodatečných plachet dostane Spes Mea plochu plachet 390m2.

Takeláž Spes Mea:

Stěžeň:	24m
Ráhno:	13,5m
Ráhno jibu:	7m
Gaffel:	7m
Čelen:	7m
Příčné ráhno:	10m (ve výšce 14m hlavního stěžně)

Plachty:

Hlavní	134m2 (3 refy)
Jib	63m2 (1 ref)
Vnitřní jib	28m2
Vnější jib	50m2
Gaff topsail	15m2
Vodní plachta	20m2
Yardjib	90m2

Vinšny:	2 – slouží pro výtahy postranních kýlů (leeboards)
Takeláž:	Celkově má takeláž cca 1400 metrů lan a 350 m ocelových lan
Nádrže:	1000l nafta, 4600l pitné vody, 1000 litrů nádrž – odpady

Technická data tjalku Spes Mea

Délka:	26 metrů
Šířka:	5,4 metru
Ponor:	1,2 metru
Motor:	DAF 1160, 160 HP
Lůžka:	20
Kajuty:	6 x 2 lůžka, 2 x 4 lůžka
Sociálky:	2 sprchy, 2 toalety
Kapacita:	max. 20 osob

Tjalk Spes Mea je osazen řadou ocelových lan, které slouží jako stěhy, jež vedou od stěžně k trupu lodi. Ty umožňují trimovat stěžeň oproti tahu plachty.

Stěhy (backstay) slouží k posílení stability stěžně k ose trupu. Jeden stěh vede na příď lodě, čtyři další k zádi. Zadní backstaye se vždy dotahují na návětrné straně, zatímco na závětrné jsou povolené. Ale s tím si nelamte hlavu, to vám skipper náležitě předem vysvětlí.

I Spes Mea je vybavena postranními kýly (leebordy nebo zwaarty). Mají tvar obrovské kapky nebo ploutve a visí na boku plavidla ukotvené silným čepem. Spouští se na závětrné straně lodi a na lodi s plochým dnem fungují jako kýl, který při plavbě zabraňuje snosu. Leeboard na tjalku Spes Mea váží necelou tunu. Nahoru se zdvihá mechanickým vrátkem.

Spes Mea v akci (v současné době)

Spes Mea kdysi...

Podívejte se na následující fotografie tjalku Spes Mea – průřezem historie lodě:

Na prvním obrázku vidíte certifikát potvrzující vyrobení lodi Spes Mea a její charakteristiku. V dokumentu stojí toto:

Já, níže podepsaný Johannes Wijnandus Boersma, stavitel lodí žijící v Martenshoeku, spadajícím pod Hoogezand, tímto potvrzuji, že v letošním roce jsem ve své loděnici dokončil a na vodu spustil bezkýlový plachetní tjalk s plochým dnem, pojmenovaný Spesmea, v budoucím vlastnictví a v budoucnu plující pod Harmem Roelfem Dostem, žijícím v Groningenu, s certifikátem tonáže v Martenshoeku 2. dubna 1902, číslo 2841, s brutto obsahem 256,40 kubických metrů a 90,50 tun při 2,83 kubických metrech, netto 204,33 kubických metrů, 72,12 tun při 2,83 kubických metrech.

Napsáno a podepsáno v Martenshoeku, spadajícím pod Hoogezand dnes, 8. dubna 1902

J.W.Boersma

Pro legalizaci výše sepsaného panem Johannem Wijnandem Boersmou, stavitelem lodí, žijícím v Martenshoeku, spadajícím pod Hoogezand potvrzeno mnou, starostou Hoogezandu 8. dubna 1902.

Podepsán: Isaac Antoni van Roijen

Dále se můžete podívat na řadu fotografií z historie lodi:
 

Fotografie tjalku Spes Mea z roku 1924 v Dánsku.

V roce 1924 koupil loď pan R. Krook, který na ní bydlel a plavil se na ní se svou ženou a synem. Když už nebyla vhodná pro přepravu nákladů, resp. když vznikly modernější a výkonnější lodě, byla v roce 1938 přestavěna na loď určenou pro vnitrozemskou plavbu (její poslední výlet na moře - přeprava trávníku - trvala měsíc, ale plavba tehdy přinesla zisk pouhých 300 zlatých). Na vnitrozemských kanálech a jezerech byla její přepravní kapacita omezena vahou max. 168 tun a její náklad byl většinou volně ložené zboží. Krook senior byl (naštěstí) poměrně konzervativní člověk v porovnání se svými vrstevníky, kteří si neustále stavěli větší lodě s menším lanovím. Ponechal lodi plachty v původním stavu. Krook junior odstranil malý pomocný motor a nahradil jej plnohodnotným dvojválcem Deutz – motorem s 38mi koňskými silami. Takeláž byla odstraněna aby se vytvořil větší přepravní prostor. Koncem 20. století byl tjalk předělán na plachetnici vhodnou pro plavby v Severním moři a Waddenzee.
 

Loď vyvázaná v Akkrum – rok 1955
 

Akkrum – loď a její majitel – foto z roku 1958.
 

Fotografie Spes Mea z roku 1963 - Enkhuizen
 

Kdesi ve Frísku
 

U jedné z Groningenských továren
 

nedatováno

Doprava: Praha – Harlingen – 850km, cca 9 hodin jízdy
Týdenní pronájem tjalku: týden – cca 6.500,- eur/ 20 osob
Kontakt: Jirka Brožek – www.sailing-club.cz, info@sailing-club.cz